Dnes jsme ještě stihly zajít k MVDr. Novákovi na vyšetření srdce. Byla to rychlovka, srdíčko pracuje jak má a nebyla nalezená žádná vada.

Účast na závodech vyžaduje pořádnou přípravu. Takže jsme v září začali makat, abychom byli všichni ve formě.

Patříme mezi ty, kteří plánují svou dovolenou tak, aby mohli jejich pejsci s nimi. Takže jsme vybírali destinaci, dopravu, ubytování a místa k navštivení podle vhodnosti pro ty naše dva.
Nakonec jsme vyrazili autem přes Rakousko do Slovinského Triglavského národního parku a zpět do Čech. Byla to parádní aktivní dovolená v krásné přírodě.

Když si pejskařka najde pejskaře, je nejdůležitější aby to klapalo nejen jim, ale i psům. Já to štěstí měla a JB se stal Rozárčiným nejlepším kamarádem. S novou známostí pak přišel taky Covid 19 a rušení všech tréninků a akcí. Přírodu nám naštěstí nezavřeli, a tak jsme mohli vyrážet na výlety, procházky a projížďky alespoň sami.

První Mistrovství České republiky Spolku Českého strakatého psa pro české strakaté psy v canicrossu se uskutečnilo v rámci závodu FITMIN Jöringový trhák. Bylo jasné, že této akce se musíme zúčastnit, když jsme celý rok tak pilně trénovaly. Trasa měřila 4,5 km a vedla po Zátopkových běžeckých stezkách ve Staré Boleslavy. Své síly nakonec v závodu...

Náš první seznamovací trénink jsme absolvovaly ve Stromovce, pod taktovkou běhejsepsem. Půjčili nám vybavení, vysvětlili základy a zkusili jsme běh ve skupince, různé předbíhání a startování. Rozárka jako by se pro to narodila, nějaký tah jsme vysvětlovat vůbec nemuseli a hned makala jak profík a ostatních psů si nevšímala. Jediné co bylo třeba...

Aby mohla být Rozárka zařazena mezi chovné fenky, musela kromě vyšetření u pana doktora Čápa zvládnout minimálně jednu výstavu a projít bonitací. Výstavní ambice jsem nikdy neměla, a tak jsem se rozhodla zvolit nejjednodušší variantu. Přihlásila jsem nás na klubovou výstavu ČSP, po které rovnou následovala bonitace.

V prosinci nám už lezla pražská blátivá zima krkem, a tak jsme vyrazily za kamarádkou na chatu v Jizerských horách. Tam sněhu bylo mraky, půjčily jsme si běžky a učila jsem se na nich. Dojely jsme i s pejskama na volno až na rozhlednu Bramberk. Nikde nikdo, všude bílo, pohádka.

Po školce jsme rovnou navázaly tréninky poslušnosti mezi dospělými psy. Rozárka si zvykla velice rychle a bez problému zvládla celou hodinu pracovat. Už ve školičce byla dost napřed.
Také jsme začaly s agility, do 1 roka pouze tunely a nízké skočky, měla zákaz na kladinu, áčko, slalom a houpačku (prevence pádu a úrazu, přetížení poh. aparátu). Pak...

Zatímco zimu trávíme obvykle studiem a prací v Praze, přes léto nás najdete spíš v Jižních Čechách. Konkrétně u rybníka Zvůle v České Kanadě, kde máme chatičku. Výlety s přáteli, dovádění, plavání a jízda na paddleboardu. Tak vypadalo naše první společné léto